Marnivá sestřenice (Matuška Waldemar)

Měla vlasy samou loknu, jé-jé-je, ráno přistoupila k oknu, jé-jé-je, a vlasy samou loknu měla, a na nic víc nemyslela, a na nic víc nemyslela, jé-jé-jé. Nutno ještě podotknouti, jé-je-jé, že si vlasy kulmou kroutí, jé-je-jé, a nesuší si vlasy fénem, nýbrž jen tak nad plamenem, nýbrž jen tak nad plamenem, jé-jé-jé. Jednou vlasy sežehla si, jé-je-jé, tím pádem je konec krásy, jé-je-jé, a když přistoupí ráno k oknu, nemá vlasy samou loknu, nemá vlasy samou loknu, jé-jé-jé. O vlasy už nestará se, jé-je-jé, a diví se světa kráse, jé-je-jé, a vidí plno jinejch věcí, a to za to stojí přeci, a to za to stojí přeci, jé-jé-jé.