Nejkrásnější řeka (Matuška Waldemar)

Na bříze jíní začíná už tát, je tu čas, kdy říční proud zase hřmí jak vodopád. V klínu mělkejch brodů stáda můžou pít, hroudy hlíny v loukách koňům lítat od kopyt a pily v dálce zpívat, mlejny mlít. Já s mou řekou se mám už dávno rád, je tu když se budím, je tu, když jdu spát. Z hor a kopců se valí k nížinám, je tou nejstálejší láskou, jakou mám. Jarní proud mi nedá, jemu dík teď život má spád, v loďce z kůry březový zase můžu vabank hrát. Ve vodní tříšti hledá duha slunce nad sebou, jeho zář je ještě bledá, ale prsty nezebou a tak já a má loď plujem za tebou. Já s mou řekou se mám už dávno rád... Já s mou řekou se mám už dlouho rád, je tu když se budím, je tu, když jdu spát. Z hor a kopců se valí k nížinám...