Slaný déšť (Matuška Waldemar)

Tak ty si myslíš, že jsi pro mě jediná, a že tu stojím, trochu zmoklí hrdina. Že se snad bojím dát té naší lásce mat. Šach síce neznáš, dámu však umíš hrát. Zdá se ti možná, že teď láskou umírám a že se stydím, když si slzu utírám. Byl bych se asi smál, déšť mi však slzy dal, tak ať se třpytí, jen ať se třpytí dál. R: Vždycky, když prší, nebo padá mokrý sníh, zůstanou mi v očích, byla bys zklamaná, že to není pláč. A tak si myslím, že už nejsi jediná. Tím tedy mizí jedna klamná vidina jako dým. Je to možná tím, že kapička malá, co na chviličku stála v očích mých byla buď jen slzou deště, anebo mokrý sníh. Ta kapka zrádná na rty se dostala. Proč byla slaná ta kapka zlá, malá.