Narozeninovál (Klus Tomáš)

Písmena ve tvém jméně jsou tkána z jemných světel, neboť pomyslím-li na tebe, rozsvítím se a zářím. Chtěl bych horkým dechem kreslit po tvé siluetě, být vycházkovou holí, až dožene tě stáří. A slibuju, že zapíšu se do tanečních hodin. Budu nenápadnou krajkou na tvé plesové róbě, ať půjdeš kamkoli, já tě doprovodím. Mám takový pocit, že přirosteme k sobě. Přeju ti sebe na sto let dopředu. ( No, to je poměrně dlouhá doba. ) Míjel jsem tě čtvrtstoletí ve své malé zemi. Naštěstí jsi uvízla v nastražené síti přesně taková, jaká zdála se mi princezna, co sklouzne z nebe po zlaté niti. Jsi z paprsků a z mořské pěny, krásná odmalička. Slova tebou zahanbena přivírají víčka, neboť není jediné, kterým lze tě shrnout. Jsi odraz nebe v hladině i příbojovou vlnou. Přeju ti sebe na sto let dopředu. (no, a... to je...) Až mě poprvé políbíš na křižovatce letů, pochopím konečně, že právě z tvých retů sype se do světa cukrově melounová chuť. Chvěju se, třesu, srdcem tříštím hruď. Pokládám sirkám hlavy na popravčí špalky, těším se a okrajuji čas na vteřiny. Vrať se prosím brzy z té nesmyslné dálky, vyhřátou tě přitulím k sobě do peřiny. Zatím mám pod očima záchranné kruhy, dva spací pytle do tuhé zimy. Posílám polibek po linkách duhy, přeju ti krásné narozeniny.