Vysněnokrajina (Kryštof)

Pojď si chvíli nechat zdát, že všechno, co se může stát, nikam nezmizí, nikam nezmizí. Že o nás Shakespeare začne psát, Nirvána s Beatles budou hrát, že nejsme cizí, že nejsme cizí. A čas od času jen tak pro okrasu do mraků pouštět bubliny, stačí znát přesnou trasu a jít bez kompasu až k hranicím vysněnokrajiny. Kde ve všech ulicích tančí dětský smích a jediný výstřel je z balonkových děl. Kde se týden rozdělí na sedm nedělí a na všech hodinách se usazuje prach. Pojď si jenom chvíli lhát, že na Everestu můžem stát a neznáme nízko a neznáme nízko. Že můžem nechat vodu vzplát i Atlantidu z moří stát a všemu jsme blízko, a všemu jsme blízko. A čas od času jen tak pro okrasu na zdi paneláků kreslit květiny stačí znát přesnou trasu a jít bez kompasu až k hranicím vysněnokrajiny. Ať ty sny trvají dlouze a zmizí fronty na štěstí, s kapsami plných kouzel najdem to místo z pověstí. Kde ve všech ulicích tančí dětský smích a jediný výstřel je z balonkových děl. Kde se týden rozdělí na sedm nedělí a na všech hodinách se usazuje prach.