Popsaná lavice (Poupata)

G 1. Snad postý si tiše předčítám, Emi v lavici psaný vzkazy, který znám, Ami D kolik slov, co vryto je tam Hmi Emi Emi/D tuší už skoro vybledlou, C G když si čtu, divnej pocit mám, Ami D přemýšlím, jak ta léta jdou. G C G C R: Těch knížek čtených pod lavicí, G C G C těch kaněk v sešitě a kolem, G H7 Emi C a místo vzorců v početnici Ami D napsáno "Školo, sbohem!" 2. Dny běží, v lavici usedám, na desce tužkou další dopis mám, kolik papíru by potřeboval ten, který sem prózu tajně psal a hledal slova, která zpestří den, den, kdy jsem u tabule stál. R: R: 3. Však jednou, až roky odletí, v lavici zbydou jen slzy dojetí, život rozdělí běh klidných školních let, vzpomínky v hlavě zůstanou, vzpomínám, jak byl krásnej svět Ami D G Gmaj7 v lavici tužkou popsanou ...