Konec básníka (Mišík Vladimír)

E A D Sedím, mlčím, koukám z okna, venku je čas podzimní, E A D E A D zvolna ve mně roste touha napsat báseň intimní, E A D a tak se toulám ulicemi, hlavu jako ruletu, E A D E A D inspirace nepřichází, a tak jsem skončil v bufetu. E A D H C#mi H E Těch námětů pro mou báseň, hned mě v čelo líbá múza, C#mi Asmi F#mi H intimní věc řeší z citu, dělný lid a taky lůza. E A D Tu se Franta buší v prsa, hubu plnou láku, E A D E A D Pepovi jak svedl ženu, jó když byl Pepa v háku, E A D přišla Anča s novinama, zadnici jak matrace, E A D E A D za pivo ji přes ní plácnout, a tak vypadá legrace. E A D H C#mi H E Manželky jsou všechny čůzy a politika kravina, C#mi Asmi F#mi H přines Lojzo další rundu a zpívat se začíná E D A E D A Kolíne, Kolíne stojíš v pěkné rovině. E D A E D A Kolíne, Kolíne stojíš v pěkné rovině. E A D Veselo je, pivo teče, vystřídá se spousta hostí, E A D E A D když pak v noci zavírali, byl jsem celý rudý zlostí, E A D básníkem už nechci být, básně spláchnu splachovátkem, E A D E A D a hned jak to bude možný, chci se státi bufeťákem. E A D jó bufťákem a chci se státi bufťákem....