O polednách (Radůza)

Strach přicházívá za nocí kdy vprostřed jsem nejsladších snů zlehka mě stiskne na bocích jako by osudu nit snul a pak mě dloubne do žeber ach, jeho ne, ach neber strach přicházívá za noc zlehka mě tiskne na bocích Strach přicházívá s rozbřeskem jak bájní věštci odvěcí jako by dřív než před třeskem pevně vstoupil do věcí já odzbrojena nahotou lapám naděj nad hmotou strach přicházívá s rozbřeskem jako by byl už před třeskem Strach přichází o polednách za největšího veselí jako by žnec jda polem mách kosou jen tak, ať jde se líp a krev ve mně ustydne a hrůza mluví ústy dne strach přichází o polednách jako by žnec jen kosou mách Strach přicházívá v podvečer do srdce v těle člověka něžně mu lůžko povleče slabosti mysli dočeká ale já s ním se pobiju co mě nezabí, to přežiju už se tě, strachu, nelekám sama si lůžko povlékám