Panna Orleánská (Radůza)

Jsem poslední rytíř a ve zbroji z papíru jsem sama a malá a tenká rukojeť svírám svého rapíru a můj cíl je ten tam Kolem mne není jediného družiníka který by mi podal kyrysu po kolena stojím v ostružiní, kam sklání se nebe v tyrkysu Možná jsem řekla, že dnes nemusíš se mnou jenže teď volám Tě z celého hrdla ať Tvoje meče přetnou pečeť sedmou ať to nemusí být má ruka léty ztvrdlá Chci vidět zalesknout se pod Tvou korouhví meče a vojska Tvého přilbice ale prázdný je obzor okrouhlý nepřicházejí Tvé tři lvice Jsem poslední rytíř v papírové zbroji a čekám, že otevřou se nebesa jenomže tentokrát opravdu se bojím že každý svůj úděl nese sám Proč se bojím klesnout pod tou tíží vždyť rytíře vždy pasují v kleče až po té, co zbraně s přesilou skříží po líté bitvě a mečem