Housle a mříž (Javory)

Proč silou lidé plýtvají a v kláních meče kříží a záři nebes průzračnou jim temní stíny mříží proč láska která zázračně svou silou ruce spájí se zdá být míle vzdálená jak vůně starých bájí Proč písní lidé nedbají a chápou jenom stěží že houslím vůbec nevadí ta síla pout a věží když píseň struny rozezní tou silou která zbývá i mříž se ve zvon promění a stříbrem větru zpívá Tak dlouho dlouho zástupům skrz mříže člověk hrával svou píseň dlouho zkoušenou jen chléb si za ni brával v ní cítil to co neviděl na tvářích lidí v dáli tou písní byl tak bohatý že podobal se králi Tak běží dlouhá staletí však příběh se k nám vrací jak vánek jarní do polí jak bílí tažní ptáci zvuk houslí který rozezní kov mříží zvony věží ti vrátí písně prastaré a zbavíš se jich stěží