Podivný příběh (Javory)

Mezi domy za náměstím slunce nevidím tam jsi zpíval zářil štěstím stranou od lidí mezi domy v tichém koutku na kytaru hrál neměl nic jen starou loutnu,každý se mu smál Že je příliš malý,tloustne,nechce žádný růst za to hyzdí i koutky úst jednou ráno v parném létě známý manažer náhodou snad možná k tetě místem jiným šel Rec: To je ta tvář,to je ten hlas z něj hvězda musí být a záhy smlouvu píše budeš si žít Nejsi příliš velký,kouř nechce žádný růst zato prý krášlí koutky úst a hned příští týden se stává div všude spousta přátel jak nikdy dřív Písně zpívá,všichni píší,ten krásnej hlas z něho kouzlo lásky číší je jedním z nás filmy točí písně zpívá k ránu chodí spát na ctitelky z auta kývá,přestal se už bát Rec: Na každém kroku sám sebe potkává Tvář jeho zdobí každý krám Na ulici zástup dívek žádá autogram běží léta,léta běží,má co chtěl mít přesto hledá,hledá stěží domov a klid dneska marně touží ne po štěstí nebo sám se projít po náměstí kdo ví že po představení noční silnicí odjíždí bez zastavení davům běsnícím Motor se naplno točí,jede,jede sám jede pryč jen lidem z očí,ano neví kam není příliš velký,kouř nechce žádný růst zato prý krášlí koutky úst příští ráno,ráno,ráno,poblíž města N leží auto v troskách,v troskách,začíná den a záhy píší,píší,že tam a tam rádio hlásí,hlásí zabil se sám Lidé se táží,táží,říkaj si snad jak se to mohlo,mohlo,vlastně jen stát