Valentýnka (Javory)

Když se zjara rozetmívá Když se řeka živí hlínou a stím proudem odplouvá můj pláč Smutek můj se bělá v jívách nakloněných nad hladinou možná že si je natrhá ruka tvá V bílých jívách můžeš číst slůvka tichá slůvka nežně plyšová slůvka něžných tajemství že kdo dýchá předjaří se neschová Stářím šedne v horách sníh jako eminence šedá jako víra lakomá jak cín A tvůj štítek na dveřích hezký pošťák právě hledá a jméno má Valentýn