Vločka (Javory)

Jako vločka sněhu v pláních pravda ti neuletí zkus ji však sevřít v dlani ve mžiku roztaje ti Má tisíce podob snad víc než závěj vloček zkus všechny zbude bláto tak proč se hádat a o čem Na botách v očích bláto dlouhým hledáním zmáčen mluvit stojí za to a když ano tak o čem Když o ničem jiném tak aspoň o odvaze vždyť někdo po celý život jenom sbírá saze Zná pouze teplé krby a smetí na podlaze ať hrdiny jsou druzí on přece není blázen Místo vůní a barev jenom krása co studí ledové květy na skle zlí lidé skřípou zuby Lásko máš mokré tváře zrovna když vločky tají možná že jsou v nich i slzy pomalu usychají