Jak dlouho ještě budem zrát (Neckář Václav)

Už je to hodně dávno Co vyhnali nás z ráje S plamenným mečem za vrata: Jděte a zrajte, pláňata... A tak tu tedy zrajem Říkáme od té doby My dozrajeme časem Skryjeme rány jizvami Vždyť nejhorší je za námi Kdo ale přitom ptá se... Jak dlouho budem říkat kdyby A potom dělat stejné chyby Jak předtím nejmíň tisíckrát Jak dlouho budem kalit vodu Jak rybám tak i svému rodu Jak dlouho ještě budem zrát Míváme občas dojem Že už se sotva leknem Že máme jistou zkušenost A dobře víme kdy říct dost Tak kdy to tedy řeknem Jak dlouho budem shánět zbraně A maskovací sítě na ně Vždyť hloupost nelze maskovat Jak dlouho budou vojska v sedle Než pochopíme jak jsou vedle Jak dlouho ještě budem zrát Jsme plody jedné země Jen jediného stromu Kdy asi všichni poznáme Že jiný strom tu nemáme Kdy dozrajeme k tomu Je psáno v jedné moudré báji Že všichni už jsme dávno v ráji Proč toužit někam do nebe My budem zrát jak v lánech zlato Až jednou ráno přijdem na to Jak vyzrát sami na sebe Jak vyzrát sami na sebe