Svítá (markéta konvičková)

Svítá, déšť stéká po střechách. Nový den pouštím na svůj práh. Kdo vůbec jsem, se stále ptám, naslouchám. Hledám svou píseň ve svých snech. Slyším, jak zní můj vlastní dech. Zpívá sám déšť, i v dálce zvon má tón. Chci zpívat tak jako on. Pojď rým hledat k básním, pojď zázraky vnímat každý den. Svůj part nepropásni, tak zkoušej žít svůj sen. Otvírám okna dokořán a vítám další z krásných rán. Ustává déšť a zdálky zní Vábení. A najdi křídla svý. Pojď rým hledat k básním, pojď zázraky vnímat každý den. Svůj part nepropásni, tak zkoušej žít svůj sen. Nech za sebou přístav, dej své lodi plout, vždyť horizont v dálce dnes máš obejmout. Svítá, déšť stéká po střechách. Nový den pouštím na svůj práh. Pojď rým hledat k básním, pojď zázraky vnímat každý den. Svůj part nepropásni, tak zkoušej žít svůj sen.