Až jednou pochopím (Smolík Jakub)

Toužil jsem napsat příběh o opravdové lásce, o kašně splněných přání a snech, co změnily se ve skutečnost. Snad je to tím, že tato doba nemá pro tak krásná milování pochopení, nedává mu prostor a těch opravdových lásek ubývá. Proto ten příběh se smutným koncem, který bych chtěl věnovat všem nešťastně milujícím. A pokud se mi podaří alespoň jedno jediné srdce zbavit té samoty, v které nyní utápí svůj žal, pak budu věřit, že i ty nešťastné lásky nejsou zbytečné, a já, já pochopím: Kde jsou chvíle, co umí hřát, kde jsou slůvka, mám tě tak rád, kde je lásky ta pravá tvář, zůstal jsem sám, můj prázdný snář, kde jsou chvíle,......