Dívka s vlasem medovým (Smolík Jakub)

Chci vyprávět Vám příběh o jedné dívce s vlasem medovým ale jak to bylo tenkrát v noci to se přesně nikdy nedovím. Já vím jen, že jsem spěchal a řek si tenkrát tak si cestu zkrať, spodem kolem jezera, kde cestu kříží železniční trať. Tam v záři bílích světel, vydím dívku u přejezdu stát, asi něco se jí přihodilo je to v jejím obličeji znát. Už dlouho tady čekám a ještě nikdo mně nezastavil, tak odvezte mě prosím domů je to odtud necelých 5mil. Tvář má bílou jako sníh a paže jako mramor šedavý proč stála tam na kolejích tak sama v černé noci kdopak ví. Tam před tím domem zastavte já za tátou teď musím domů jít. Tak zmáčknu klaksón, zastavím a čekám až jí přijdou otevřít. Z chodby v nočním šeru vrhá lampa na silnici zář, pane já vám vezu dceru , proč máte tedy zamračenou tvář. Po dívce pohled stáčím a marně kolem rozhlížím se tmou, vedle mě je místo prázdné stejně jako cesta přede mnou, ten muž se nejdřív divý zřejmě tomu co se dovídá a z blízka na mě civí, když tichým hlasem ke mě povídá. Já nevím mílí pane zda je to mílka nebo krutý žert, tak nastrartujte ten svůj bourák , zmiste odtuď ať vás veme čert. Předevčírem moje dcera zabila se tak se radši ztrať. 5 mil odtud u jezera, kde cestu kříží železniční trať. Já dodnes tudy jezdím a hledám dívku s vlasem medovým ale jakto bylo oné v noci to se snad už nikdy nedovím. ale jak to bylo oné v noci to se snad už nikdy nedovím.