Muž se srdcem kovboje (Smolík Jakub)

Muž se srdcem kovboje se městům vyhýbá, a spává někdy ve stoje pokud má na spánek čas, on jeten jeden z tisíce, neumí doma spát, i za mřížema věznice v duchu stáda musí hnát. Srdce ve tvaru podkovy neumí na místě stát, srdce ve tvaru podkovy nemůžeš vážně prý brát, když láska cestu zkříží jim, je z chlapa doma jenom stín, kluků se srdcem toulavým, těch se svět prý už nezbaví. Muž se srdcem kovboje jen sám se protlouká, a slepý nosí náboje a nebi country zpívává, dvě ruce má jen na práci, každej s cejchem samotář, a úsměv co se neztrácí a pádlo za polštář. Srdce ve tvaru podkovy neumí na místě stát, srdce ve tvaru podkovy nemůžeš vážně prý brát, když láska cestu zkříží jim, je z chlapa doma jenom stín, kluků se srdcem toulavým, těch se svět prý už nezbaví.