Vzdálené bubny (Smolík Jakub)

1. Já znám ten hlas, co z dáli zní, vzdálený, vzdálený, jen poslouchej, nedá mi spát, musím už jít, nesmíš se bát R: Buď šťastná lásko má, - nezoufej, dneska svatební si píseň zahrát dej! Nemusíš mi zůstat věrná, - já dobře vím, že se do náruče tvé už nevrátím. 2. Já znám ten hlas, co z dáli zní, vzdálený, vzdálený, vzpomínky své, ty smím si vzít a víc už nic, pak jít, jen jít.