Konečně doma (Střihavka Kamil)

Někdy se musíš vrátit někdy se nesmíš ptát někdy se musíš vráti někdy se nesmíš ptát zase vidim slunce viset v záclonách zahání tu divnou zimu úzkosti když se z okna dívám jak lidi kolem jdou tak si říkám kde je můj důvěrnej splín a pak na muzejních schodech jsem zkusil trochu psát že mi trvá dýl najít směr víš něco víc a tak Tady kabát pověsim tady mně i jménem znaj tady kde už dobře vím sám, že nemusím být teď už vím, že doma jsou někdy se musíš vrátit teď už vím, že doma jsou někdy se nesmíš ptát když otevřu okno mrákoty jsou pryč najednou už nemám klapky na očích snad jsem jenom usnul a teď tě tu mám dotyky mně beze slov zas přesvědčí Já už viděl skoro všechno a byl jsem ještě dál jen mi trvá dýl najít směr víš něco víc a tak Tady kabát pověsim tady mně i jménem znaj tady kde už dobře vím sám, že nemusím být teď už vím, že doma jsou někdy se musíš vrátit teď už vím, že doma jsou někdy se nesmíš ptát teď už vím, že doma jsem někdy se musíš vrátit teď už vím, že doma jsem někdy se nesmíš ptát vždyť zase zpátky jsem já jen nevim jak dlouho byl jsem sám hledal místo, kde se cítím svůj a když vo tom takhle přemýšlím stačilo málo jenom s tebou být a nic víc Tady kabát pověsim tady mně i jménem znaj tady kde už dobře vím sám, že nemusím být teď už vím, že doma jsem Tady kabát pověsim tady mně i jménem znaj tady kde už dobře vím sám, že nemusím být teď už vím, že doma jsem