Déšť padá z oblohy (Kryl Karel)

Déšť padá z oblohy, nezemský, nenebeský. Já - palcem u nohy - kreslím ti arabesky do písku na břehu. Jsme ve třech. My dva sami a moře s medúzami. Ještě si ve střehu; s ňadry jak s kornouty s touhou. Ne se zmrzlinou! Já s tebou - se mnou ty. Má ústa s tvými splynou... Ve světě hovádek snobů a vetešníků sním v dešti bez deštníku s princeznou z pohádek. (pozn. se sbírky Amoresky, 1981-1982)