A C#mi D A
1. Žádnej neví, co je lidská zloba za zvíře,
D A Emi9 A
když utrhne se z řetězu, dělá jen potíže,
Emi9 A
nám pod rukama na pokraji periférie,
Hmi7 C#mi Hmi7
tiše nám umírají pí - sně.
2. Lidé chtějí pohladit, tak pijou čím dál víc,
pak vypláčou se do kropenky, sednou do lavic,
pod klenbou světa zpívaj, aby anděl sestoupil,
tiše nám umírají písně.
A Hmi7 C#mi7 Hmi7 A Hmi7 C#mi7 Hmi7
R: Pánu kou ká do oken a po zádech ho zebe,
A Hmi7 C#mi7 Hmi7 A Hmi7 E
vzhůru stou pá pocestný do sedmého nebe,
Hmi7 C#mi7 E
dítě, které touží až za obzor jít,
A Hmi7 C#mi7 Hmi7 A Hmi7 A
sám si brou ká, že neumí v týhle době žít.
3. Z vlastní vůle stali jsme se navždy poutníky,
plavem tak tak nad vodou a šlapem chodníky,
prodáváme odpustky a za jásotu davů,
tiše nám umírají písně.