Matikář - naučíme matematiku. Každého.

Devět poupat (Zagorová Hana)

Dal mi ráno devět poupat, byly jistě kradený. Řek mi: dámo, jdem se koupat, všechno je tam zelený, nebe čistý, žádný stíny, venku zlátlo obilí, vzala jsem si bílý džíny značky Lee, značky Lee. Nebe čistý, žádný šmouhy, modrý jako pondělí, a že já mám nohy dlouhý, tak ty džíny seděly. Říkal, že mi auto stopne, pak to zkoušel drahnej čas; mávla jsem já, děvče schopné, svezli nás, svezli nás. Á, cítím to slunce sálat, cítím to snad ještě teď: zbaví mě špatných nálad, zbarví mi tělo jak měď. Stačí jen v prahlým písku lesem se pár kroků dát a tam pak v horkým písku jen snít a dejchat a spát. Dal mi ráno devět poupat, potom večer ještě pět, a než jsme se začli loupat, do města mně zpátky ved. Pozval mě, a já šla k němu, měl tam víno a byl sám, a to víno strach a trému vzalo nám, vzalo nám. Cítím to slunce sálat, cítím to snad ještě teď: zbaví mě špatných nálad, zbarví mi tělo jak měď. Cítím a jeho ruce pálej mě na těle mým, hodin byl náhle tucet, a já tam zůstala s ním. A tak skončil den, a tak skončil den, a tak skončil den, a tak skončil den, a tak skončil den…