Hra na pravdu (Zagorová Hana)

HZ: Byl večer podzimní a mně se nechtělo spát a nebyl vůbec lásky čas. A možná jsi byl s ní a tehdy začal jsi mi lhát, proč uzavřel se kruh kolem nás. Já byla naivní, svět se mi za zády smál, chtěla jsem vědět hned, kdo rozdělil nás. Byl večer podzimní a v tom se zázrak stal, když ve sluchátku ozval se hlas… DV: Ahoj, jak se máš? Že se vůbec ptám! Nejsem na tom líp a černý svědomí mám, bodá jako nůž. To ty snad pochopíš, že já a tvůj muž… Teď to víš! obě: Hrály jsem si na pravdu chvíli a chvíli bylo slyšet jen pláč. Nám dvěma vážně došly už síly a smál se jenom falešnej hráč. HZ: Byl večer podzimní a já se přestala bát té hory prášků na spaní. Možná jsi byl s ní, to se nemělo stát a zbylo jenom pousmání. DV: Já byla naivní a už jsem nemohla lhát. Ten román by mě zlámal vaz. Byl večer podzimní a mně se nechtělo spát a nejen proto se mi třás hlas. obě: Hrály jsem si na pravdu chvíli a chvíli bylo slyšet jen pláč. Nám dvěma vážně došly už síly a smát se měl jen falešnej hráč. A smát se měl jen falešnej hráč.