Samota (Ryvola Wabi)

E E7 A E 1. Do tváře čas mi hlubokou brázdu samotou vyrejval, H7 A tělo je rozeschlej prám, když pluješ stále jen sám, H7 E co je ti platný, že jsi kapitán. 2. Do zrzavejch strun svýho banja dávno už jsem nezahrál, že jsem byl stále jen sam, v srdci mám nejeden šrám, život je tvrdej, i když jsi kapitán. E7 A H7 E C#mi R: A tak vždy zůstaneš sám, nikdo ti nepoví, A H7 E jak máš žít, abys byl milován, E7 A H7 E C#mi a tak vždy zůstaneš sám, a koláč medový A H7 E za tebe sní kapitán Korkorán. 3. Na tváři mech mám z dalekejch cest tam do hor a údolí, z košile mám jenom cár, ze smečky zbylo psů pár, co bude dál, mi nikdo nepoví. 4. V kapse mám prach vodřenej z mincí, který jsem prodělal, já jenom samotu znám, tak, sakra, co dělat mám, abych měl jednou na pořádnej flám. R: F jenom v trávě mlhy cár, v dlaních máš pár krůpějí, C Dmi nejsou slzy, ale klidně mohou být. F R: Zůstals' sám jako starej klíč, C všichni jsou dávno, dávno pryč, Dmi Bb A jenom občas ještě vídáš jejich tvář, Dmi vstáváš sám a sám jdeš spát, F zapomínáš, měls' je rád, C Dmi vidíš, tak nějak se rodí samotář. 2. Ještě včera šlo váš víc, zněly hlasy, zněl váš smích, ještě včera znělo slovo "kamarád", přišel den, který všechno smyl, vaše cesty zatočil, jenom tvoje cesta stejná zůstává. R: