Já tě čekala (Zagorová Hana)

Někde v Tróji vedls deset let tu válku šílenou doufám, že ses taky nezaplet s tou Krásnou Helenou. Trvalo ti dalších dvacet let, než jsi našel cestu k nám a teď najednou jsi tady zpět, už tě ani nepoznám. Odešels ještě mladý a ted máš hlavu šedou a dost je těch, co tady doufají, že mě svedou. Já tě čekala, já tě čekala a ta řeka času byla děsně pomalá, ve mně hořelo jak ohně na pobřeží, abys dobře z dálky poznal, kde tvůj domov leží, a ty ses toulal dál po mořích a ty ohně už nehoří.. Vyprávíš m i Odysseu svou a jsi v ní hrdina a Já jsem tou Penelopé tvou a láska jediná. Zaslechla jsem, co jsem neměla jak to jiné vyprávíš kolikátá už to slyšela s kolikátou asi spíš? Tam zůstala tvá síla a mně ses vrátil sešlý ­ a já ti věrná byla no, věř si tomu, chceš-Ii. Já tě čekala, já tě čekala a ta řeka času byla děsně pomalá, ve mně hořelo jak ohně na pobřeží, abys dobře z dálky poznal, kde tvůj domov leží, a ty ses toulal dál po mořích a ty ohně už nehoří... I když zbudu sama, no tak al, byl bys mé neštěstí když jsi Odysseus, tak se vral do řeckých pověstí! Já tě čekala...