Miláček (Zagorová Hana)

Můj miláček je číslo, anděl s hanbou jedna ruka, lhář, anarchista, egoista, prevít, co má pěknou tvář. Jak ptáček pěkně zpívá, za zády mi tajně zívá lhář: podvádí mě, kde jen může, a pro mně má jen karabáč. Když sám jde pryč, zesmutním: chci být s ním, jemu jak dřív odpouštím každý hřích, skrývám pláč. Můj miláček je číslo, anděl s hanbou jedna ruka, lhář, anarchista, egoista, prevít, co má pěknou tvář. Vztekem číš jednou naplní se, bouchnu dveřma a buď si zdráv, jen se dívej, jak užívám léku, který jsi mi sám předepsal. Ha. Cesta pak bude volná a já budu s každým svolná jít. Se svým šarmem můžu pány dnem i nocí v patách mít. Až obrátí se karty, já tě pozvu na svou párty k nám, k první dámě, která mává i s takovejma, jak jseš sám. Půjdu pak pryč, zesmutníš, zatoužíš: ať jako dřív odpustím každý hřích, i ten pláč. Můj miláček je číslo, anděl s hanbou jedna ruka, lhář, anarchista, egoista, prevít, co má pěknou tvář. Až noc se změní v bílý den, já řeknu v pravou chvíli: máš co ti patří, máš co přál sis: ty sám jsi dneska paroháč. Máš, co přál sis, máš, co přál sis: sám jsi dneska paroháč.