Matikář - naučíme matematiku. Každého.

Přijď aspoň na chvíli (Zagorová Hana)

ona: Když stopy tvé se v prachu cest už ztrácí a naposledy hřeje mě tvůj plášť, jenom já vím, jakou dá to práci úsměv na rtech mít a v duši nemít zášť. Svět je somnambul a co já vím, s kým bloudíš. V očích mě pálí sůl, jsem láskou uštvaná. Mám čisté svědomí, tak za co mě teď soudíš… Možná, že chceš mi tím jen říct, že je ta bitva prohraná. on: Máš tisíc důvodů se ke mně točit zády, nechat mě v dešti stát a nemít na mě čas. Vím, že to uděláš, znám dobře naše pády, polož to dřív než pláčem zlomí se ti hlas. ona: Přijď aspoň na chvíli. Sám víš, jak se mi stýská. Přijď aspoň na chvíli, jsem láskou uštvaná. on: Přiznám, že rád bych zas tě viděl jednou zblízka. Až klíčem v zámku otočíš, je moje bitva prohraná. ona: Proč se tak rád sám v chladných nocích touláš. Čím dál tím víc se kočkám podobáš. Když jako somnambul zas nočním městem bloumáš, celou noc čekám, jestli k ránu zavoláš. Přijď aspoň na chvíli. Sám víš, jak se mi stýská. Prosím, jen na chvíli, jsem láskou uštvaná. on: Přiznám, že rád bych zas tě jednou zblízka viděl. oba: Až k ránu v zámku cvakne klíč, láska jak fata morgána zjeví se nám.