Binance

Závist (Zagorová Hana)

Na očích černé brýle a výraz, co jasně říká, neřeknu nic. Jediný pohled vlije slepý vztek a temný zákal do zřítelnic, ruce jak z pavučin. A v síti tepen překyselá krev se vaří, k nikomu nepatří a přece bez ní žít se nikdy nepodaří. Kroky za oponou tu zní a ve tmě nevyřčené jméno zůstává. Kdosi o štěstí právě sní a tma černou tuší, denní sliby ruší. Závist, do oken dívá se závist. Z očí a rtů si smíš dál číst, tak se k nám vrátila závist daň ze všech ztrát umí brát. Kdo na svou loď ji pustí, nedopluje zpátky ke svým starým břehům a v duši zůstanou mu bez plastických úprav jizvy plné stehů. Ticho za oponou je zlé. Všichni jsme zasažení, nám jen poroučí. Pryč jsou dny štěstí nádherné a tmu otevírá průsvitná a čirá. Závist, do oken dívá se závist. Z očí a rtů si smíš dál číst, tak se k nám vrátila závist, daň ze všech ztrát umí brát. Závist vyžeň ze svých dveří dřív než se láska tvá vzdá míst, kde žila s vírou. Zruš závist, dokud si vládneš sám. Závist vyžeň ze svých dveří. Závist dřív než se láska tvá vzdá míst, kde žila s vírou. Zruš závist, dokud si vládneš ty sám.