Žízeň po životě (Zagorová Hana)

Nevím jak vy, ale já strašně ráda žiju a s každým nadýchnutím cítím, jak žízeň po životě piju. A s každým procitnutím a s každým políbením a s každým zakopnutím o slávu, o kamení smyju kousíček úzkostí a bázní. Nevím, jak vy, ale já strašně ráda hořím, ráda se spálím až to bolí a často bořím víc než tvořím. Život je krásný požár, který mi proudí v žilách. Je věčné touhy stožár, na kterém nikdy vlajka bílá, pokud mám sílu dýchat, nesmí vlát! Život je přece báječný je vším, co máš. Jen v jednu chvíli sváteční jej dostáváš. Život je zázrak zázraků, nesmíš ho vzdát, i když slunce smích cesty za štěstím, střídá déšť a pláč, chvilky bolestí, měj ho rád. Život je přece nádherný tím, že ho mám, že můžu vnímat svítání, že louky znám, že můžu najít lásku svou a z dlaní pít, i když slunce smích cesty za štěstím, střídá déšť a pláč, chvilky bolestí, domov mít, prostě žít. Nevím jak vy, ale já žiju strašně ráda a s každým nadýchnutím cítím, jak ve mě život barvy střádá. Mám žízeň po životě, v tepnách mi stále buší a s každým procitnutím tu žízeň celou duší vnímám, otvírám všechna okna dokořán. Život je přece báječný je vším, co máš. Jen v jednu chvíli sváteční jej dostáváš. Život je zázrak zázraků, nesmíš ho vzdát, i když slunce smích cesty za štěstím, střídá déšť a pláč, chvilky bolestí, nebuď nevděčný, nebuď nevděčný, měj ho rád, měj ho rád.