Desperát (Highwayman) (Ryvola Wabi)

Já jsem byl desperát, ten sen k ránu se mi zdál Já byl v něm pistolníků král Zase jsem v houští číhal na svůj dostavník V patách jen kletby mužů, ženský pláč a křik Až podlej výstřel mě z mejch snů vykázal Jenže žiju dál Já jsem byl lodník, i s tou chůzí houpavou S plachtou bílou nad hlavou Já měl jsem perel víc než žoků s bavlnou A neznal pevnou zem, jen vlnu za vlnou Pak v prudký bouři oceán mě pohltil A já se probudil Já stavěl přehradu tam, kde nejprudší byl proud Pár silných betónových pout A tam, kde řeka letí dál do kaňonů Sklouzla mi noha po navlhlém balvanu A i ten kámen, který zná můj věčný pád Já nikdy nedopad, tak můžu klidně vstát A jít a vstát a žít, a být a žít a jít Já řídil hvězdolet a chtěl jsem vesmír prokouknout Uprostřed našel jsem ten kout Kam odcházejí naše sny po ránu spát Možná se vrátím zpátky zas jak desperát Jen jedno můžu říct, čím byl jsem, byl jsem rád A dokud budu snít, tak dlouho budu žít Budu žít, budu žít, budu žít, budu žít Budu žít, budu žít, budu žít