Kouřový signály (Ryvola Wabi)

Nad pasekou vyhouplo se slunce už se víčky prodírá na řasách má kapky rosy duhové se na mě usmívá Do mý tváře slunce praží modrá obloha se snaží dál zas mě vést dál mě vést. Já dokud nepoznal jsem cesty dlouhý tak žil jsem jako jiný žijou snad a měl jsem jako každej svoje touhy až došlo mi že můj dům není hrad Já vyletěl jak ptáci létat umí a kdo ucítil se mnou ohně dým poznal jsem že jen ten porozumí životním signálům kouřovým Hradbou lesa když se prodírám a náhle mám před sebou kraj panenky se stáhnou jak mi náhle vstoupí světlo na okraj očí které dálku vidí očí které mají lidi dál zas jen vést dál jen vést