Vodní postel (Sto zvířat)

Ten jazz, co tady v baru hrají už balancuje na okraji, je ze mě málem melancholik, říkám si: mluv a nepij tolik. Co? Můj věk? No to se, holka, pleteš, narodil jsem se totiž v pěti letech. Mám doma sbírku orlích koster, whisky a velkou vodní postel. Poslouchej, jak se nám pomalu kazí pleť. Je spousta otázek na jednu odpověď: Jsem tvýho zmatku šedá eminence, o kousek rostu po každý sklence. Co takhle zúžit vrstvu vzduchu, démonů sbírku mám a taky duchů. Pojď se mnou mlčet, nebo na whisky, do rytmu zmítají se ohryzky. Můžu ti zahrát na kytaru zalitou celou do jantaru. Napij se, najdi svoji hvězdu tam, kde noc couvá do průjezdu.