Mercie, satan (Zíma Josef)

D Hmi Za pramen, který zajedeš, za touhu, která sevře dech, G za vášeň, která spálí lež na hedvábí, či na hadrech, Emi za to, co dívka nalezla, když ztratila svůj dětský smích G EmiA a za neznámé květy zla - růže ze sadů pekelný-ých, D mercie, satan ! Za bolest, která je nutná, ač je z ní človék zoufalý, za hlas bez něhož nechutná, za oheň, který popálí a za ten divný protiklad, jejž každý člověk pocítí, Emi G že čím více má život rád, tím dříve musí Emi A D zemříti, mercie, satan ! Za hvězdy, jimiž pro vraha záŕí v cele tma ledová, za tu, která se prodává a přesto srdce neprodá, za myšlenky, jež zmámily ty, kterým si je našeptal a za dobytí Bastily, i když svět nedostal se dál, mercie, satan ! Za káru, kde jsi rakev vez, v níž jakýsi pan Mozart byl, jel k hrobu sám, jen cizí pes ho kousíček doprovodil. Anarchistovi dal jsi cíl, stuhy svých barev za mříží: modrou, že v Barceloně byl, černou, že umřel v Paříži, mercie, satan ! Za opuštěnost, kterou zná jen emigrant anebo král, za zrádnou pružnost zákona, kterou jsi soudcům ukázal, za píseň, v níž je vzdor i vztek, za to, že chválit smím tvůj dům ve světě, v kterém náhubek je dáván psům i básníkům, mercie, satan!