Sám (Marek Ztracený)

A tak jsem zůstal sám na světě, podoby měním a odpovídám si. Pravdivě i tolik konkrétně z nenávisti i z velký lásky. Ke všem a nikomu ke světu i zemi, z pocitu ublížení vámi všemi. Proč nikdo neviděl mých pár dobrých skutků, lásky i štěstí i smutků. Nenech prosím umřít další nešťastný lidi, nenech prosím zabloudit, co věčně něco hledaj. Ty, co se trápí prosím osvoboď brzy, ať nejsou jako já a netečou jim slzy. Nenech prosím zapomenout ty, co mají vědět, jaký jsme byli, myslím skutečně byli. Ty, co se trápí prosím osvoboď brzy, ať nejsou jako já a netečou jim slzy. A tak jsem zůstal sám na světě, sám sobě přítelem i nebezpečným vrahem. Jsem někdo, kdo ví všechno i ten co neví nic, mám toho tolik v sobě, jen ne komu to říct. Obviním se, potrestám a pak odpustím si, řeknu si pár slov, ale neodpovím si. Z tváře do tváře si vyliju svou zlost, v kabátě ze vzpomínek strávím další noc. Nenech prosím umřít další nešťastný lidi, nenech prosím zabloudit, co věčně něco hledaj. Ty, co se trápí prosím osvoboď brzy, ať nejsou jako já a netečou jim slzy. Nenech prosím zapomenout ty, co mají vědět, jaký jsme byli, myslím skutečně byli. Ty, co se trápí prosím osvoboď brzy, ať nejsou jako já a netečou jim slzy. Nenech prosím umřít další nešťastný lidi, nenech prosím zabloudit, co věčně něco hledaj. Ty, co se trápí prosím osvoboď brzy, ať nejsou jako já a netečou jim slzy. Nenech prosím zapomenout ty, co mají vědět, jaký jsme byli, myslím skutečně byli. Ty, co se trápí prosím osvoboď brzy, ať nejsou jako já a netečou jim slzy.