Vzhůru (Marek Ztracený)

Pomalu a s nádechem sebevraždy, ve mně dozníváš, v tuhle chvíli, doufám, že navždy. Ztrácíš se ze mě, tiše a přímo, ztrácíš se ve mě jak dobrý víno, jako slova ze slušnosti, jako fráze z nutnosti. Dozníváš ve mně a rezonuješ pořád stejně. Vzhůru pomalu nahoru se vracím, ke svým názorům a sním. Vzhůru ze země a lepší člověk bude ze mě, bez tvýho náporu a zřejmě už tě nemiluju. Pomalu a s nádechem sebevraždy, ve mně dozníváš, v tuhle chvíli, doufám, že navždy. V hlavě mi znějí naše hádky, nechci tě zpátky, zdolávat dálky, a mezi náma, tak už jsme mrtví. Dozníváš ve mně a rezonuješ pořád stejně. Vzhůru pomalu nahoru se vracím, ke svým názorům a sním. Vzhůru ze země a lepší člověk bude ze mě, bez tvýho náporu a zřejmě už tě nemiluju. Vzhůru pomalu nahoru se vracím, ke svým názorům a sním. Vzhůru ze země a lepší člověk bude ze mě, bez tvýho náporu a zřejmě už tě nemiluju.