Gréta (Xindl X)

Gréta byla křehká holka s podmanivým hlasem anděl z bytu o patro výš Slýchával jsi ji cvičit Beethovena na terase vždyť víš Na večer do oken se linul tón za tónem Melodie co mocná Naději dát, že v týhle době neutonem byť je nemocná Když noc je tichá, ze tmy slýcháš její hlas co zní i v křídlách letu z vězení Bylo to v lednu když Gréta ztratila se ptal ses po ní až do března Věřils že v okolí by holku s tímhle hlasem každý dobře znal Všichni však tvrdili, že v tom bytě nežijí žádný lidi desítky let Že Gréta žila jen v tvý dětský fantazii co sis s realitou splet Když noc je tichá, ze tmy slýcháš její hlas co zní je v srdci další otazník Čas je jak rez i my jsme zrezli časem Nevěříme už pohádkám teď už nezkoušíš ptát se Grétu máš jen za sen za pouhej klam Ale když občas procházíš se pod terasou, zastavíš se tu na pár chvil A cítíš že nad tebou křídla anděla jsou co dřív tu žil Když noc je tichá, ze tmy slýcháš její hlas co zní jak dveře zpátky do dětství zpátky do dětství zpátky do dětství jak dveře zpátky do dětství