Vítr v kešeni (Xindl X)

Mám pod vočima kruhy a po všech známejch dluhy a značnou potřebu vzpruhy, vždyť na cestě do truhly mý dny jedny jsou jak druhý. Chci sundat trochu tíhy, co mi dělá v duši rýhy, chci aby moje nohy ze zajetý trasy uhly, než se změním v hnědý uhlí. Jenže na cestě z kruhu svítí spousta barů a každej z nich mi votevírá náruč a moje duše široká na mě mrká, že je to ó-ká. Mám vítr v kešeni a ostudu jak lešení, vím že už jen vzpomínky zbudou k potěše mi, než mí věřitelé začnou hledat řešení v oběšení pryč odnese mě Šemík. Mám vítr v kešeni, však nepropadám zděšení, vím, že jiskru naděje někdo vykřeše mi, pak se vrátím, z hanby kabát, uši svěšený, a touhu život žít nad nějž není. Pil jsem den a noc a bylo toho moc, ale nebylo toho dost, stále jsem víry prost, že někdy zlepší se můj post, a že tu nejde jen vo posty vykládej mi třeba postý, vím že v týhle společnosti, je za vola, kdo se postí, tak mi teda řekni co s tím. Chtěl bych fakt zvednout hlavu, ale pak jen koukám se, kerý futra jsou vhodný pro zaseknutí sekery, a moje duše široká na mě mrká, že je to ó-ká. Mám vítr v kešeni a ostudu jak lešení, vím že už jen vzpomínky zbudou k potěše mi, než mí věřitelé začnou hledat řešení v oběšení pryč odnese mě Šemík. Mám vítr v kešeni, však nepropadám zděšení, vím, že jiskru naděje někdo vykřeše mi, pak se vrátím, z hanby kabát, uši svěšený, a touhu život žít nad nějž není. Až mě pak jednou z baru odnesou nohama napřed a až mi to Honza Rejžek v nekrologu natře, uzná, že i přes ten vítr v kešeni a srdce v sádře, tenhle život žil jsem vždycky nadřeň až na dřeň. Mám vítr v kešeni a ostudu jak lešení, vím že už jen vzpomínky zbudou k potěše mi, než mí věřitelé začnou hledat řešení v oběšení pryč odnese mě Šemík. Mám vítr v kešeni, však nepropadám zděšení, vím, že jiskru naděje někdo vykřeše mi, pak milí zlatí, pak Vám to splatím, teď ale ne, teď letím, tak zatím...