Matikář - naučíme matematiku. Každého.
Betano.cz - nová česká sázková kancelář

Konvoj z Murmanska (Taxmeni)

Četl jsem článek v novinách, Zas nějaký mudrc tam psal. Že český národ měl vždy strach, Nikdy nebojoval. Noviny v krbu zaplály, oheň zapraskal. Modrý kouř mizel do dáli, jen já si vzpomínal. Je 30. duben 1942. Počasi je psí. Studený vichr s deštěm a sněhem bičuje tváře. Ve snaze dostat se k naším perutím ve Velké Británii, jsme součástí konvoje, a plavíme se ze sovětského přístavu Murmansk na křižníku Edinburgh. Po čtyřech dnech zahřmívají výbuchy. Jsme zasaženi torpédy číhající německé ponorky. Opouštíme potápějící se loď. Náš plukovník Josef Berounský navždy mizí v temných hlubinách. My, co jsme přežili, znovu zkoušíme štěstí na křižníku Trinidad. Avšak smrtící chlad polárního moře brzy pociťujeme znovu. Po náletu nepřátelských bombardérů jde náš křižník ke dnu a s ním i moji kamarádi Josef Férák, Vráťa Laštovička, Pepa Návěsník a Bohouš Zikmund. Zbyli jsme pouze tři: Jarda Hlaďo, Honza Šťastný a já. Společně se dostáváme do Anglie. Čekají nás další osudy. Oheň už záhy dohoří, K ránu mu dochází dech. Končím své snění o moři, O letcích-kamarádech. Bylo nás osm statečných. Stále to před sebou mám. A já jsem pouze jedním z nich, Co zůstal nakonec sám.