Maják na konci světa (Znouzectnost)

Stojí maják na konci světa Na hranici věčného léta Každý večer slunce tam chodí Horkou hlavu mořem si chladí A jeho stopy v písku mizí ve vlnách Za kterými každý večer usíná Stojí maják na konci světa Na hranici věčného léta Skoro se tam nebe dotýká Kamenná a hořící dýka Zabodnutá v písku bílém jako sůl Tomu z přesýpacích hodin podobném Není tam ani trestů ani zákonů Smrt se zdá vzdálená - čas vyrván z kořenů To místo může se stát vším co v sobě máš Nebe - peklo - ráj Stojí maják na konci světa Na hranici věčného léta Nikam dál už nevedou cesty Je tam jenom moře - moře a hvězdy Stojíc na okraji máš za zády svět A vše co není prosté zdá se vzdálené Stojí maják na konci světa Na hranici věčného léta Samota tam jedinou je daní Svobody bez hranic - nebo vězení Pro strážce majáku žijícího tam Se srdcem podobným mořským hlubinám Každý den před setměním oheň zapálí Znamení očím které hledí do dáli Znamení lodivodům Kudy lodě svoje nocí mají vést Stojí maják na konci světa Na hranici věčného léta Námořníkům na cestu svítí A na břehu v houpací síti Divný patron leží - pokuřuje sám A nad hlavou má z kroužku dýmu Svatozář