Spolu budem plout řekou (Vabank Unit)

Hmi C D7 G Hmi C D7 G Hmi C D7 G 1. Pilník je zastrčená pohraniční víska, Hmi C D7 G v té vísce žije vdovec Vokatý, Hmi C D7 G z Pilníka do Svidříka vlak jen jednou píská Hmi C D7 G Hmi C D7 G a ve Svidříku žijou ňácí Bohatí. 2. Bohatství Bohatých je v tom, že mají Vénu, a vdovec Vokatý má dceru Hedviku, Véna v ní poznal jednoduchou ženu a jezdil za ní vlakem do Pilníku. 3. Každičkou sobotu, za sucha i deště, v zimě i v létě stála u trati, lámal ji řečmi o společné cestě, která se před nimi v dálce klikatí. 4. Co bílých lodí oceány kříží, co ptáků lítá na svých křídlech oblohou, a naše cesty do těch dálek aspoň míří, když už tam nahoru za nimi nemohou. 5. Když chlapec odjel, měla v hlavě balet, myšlenky šťastně skotačily za Vénou po všech těch vzdušných zámcích z levných karet, musela si je vázat mašlí červenou. 6. Hedvice bylo nadosmrti nanic, když Vénu sesbírali ráno po poli, nějak se zamontoval do přechodu hranic a v noci byla šťára v celém okolí. 7. Šetření skončilo, a jí, jako ňáký dámě, projevil účast starší seladon, přidržel dveře a nabídl jí rámě, úředník z okresního města Ypsilon. 8. "Děkuji, nechci," řekla, "cožpak city kradu, cožpak jsme nebyli šťastní a bohatí, vevnitř v mé hlavě, tam úplně vzadu žádná zvláštní cesta už se neklikatí." 9. "Vím, že z těch lodí, o kterých všichni sníme, nikdy žádná pro nás neplula přes oceán, byla jsem ráda za všechny šťastné chvíle, chcete-li, u přepážky vám je odevzdám." 10. Nechce se vždycky jen smát anebo brečet, nedá se vždycky všemu rozumět, co po vodě v moři, to je po lidských řečech, v srdci to hoří a už nehřeje ...