Svlečená v saloně (Václavek Vladimír)

Svlečena v salóně Kde ve věcech čas dřímá Budeš jak vřeteno Světelné bílé třtiny Nad rudým ohništěm S nohama zkříženýma Naslouchat hlasu zimy Kleknu na kolena Pažemi obemknu ti A ty se usměješ Tenká jak mladé proutí A až se přitisknu Hlavou k tvé kyčli jemné Tvá něha rozpláče mne Až dlouhé pohledy Se dlouze v sebe vpijí Ňadro ti políbím Ty oči v nichž se mihla Jiskřička úsměvu Sklopíš a celá zivá Nachýlíš ke mně šíji Pak stará služebná zaklepe na dveře A hlasem skuhravým řekne „Je večeře“ Ty zrudneš, vyskočíš A rozechvělá v chvatu Vklouzneš do šedých šatů Zatímco pod dveřmi Začiší průvan zimou A vetché pendlovky odbijí pomalu Své nohy uložíš Vonící slonovinou Do malých černých futrálů