Samotář (Garand Paulie)

Vždycky jsem byl a budu ten kdo chodí sám po nocích vždycky budu ten koho potkáš s černou kapucí v ulicích a tak prosím nech mě jít dál se svou samotou prosím nech mě jít než tě bílý oči probodnou Jdu tou čtvrtí domů kde slyšíš krkavce Kde vidíš malý cigáňata viset na brance Volezlý ploty, volezlý počasí Fasády bez omítky vykuchaný kosí těla Vod těch hubenejch koček co číhaj ve tmě Za každou popelnicí se zbytkama v tlamě Je slyšet praskot ohně nechci se ohlížet Vidět ty divný ksichty, revolvery, dehet Ani za nehet si nenacpu bezpečí Periferně snímám stíny grázlů V hloučku u barelů s ohněm a nejen zvou tě sem bezďáci sjetý toluenem Yeah Pod lampou ztroskotaná loď plná chlastu mě zve blíž s kapitánem na půlnoční siestu Motám se podchodama města jako přízrak Beru kameny mířim do oken natahuju prak Ze všech stran přichází šepot, na pánvi mýho čela mi vypučel pot Jsem bez hodnot, bez tvaru jen tělo Měkký maso nažloutlý oko Baroko špíno paruko potřebuju víno abych předešel myšlenkám byl mimo Bytí je zkurvený kino Sartre měl pravdu Vyhrává ten kdo má kapucu a kudlu Je to absurdní nejde se vyhnout paradoxům jednou prostě musíš zdechnout, vytuhnout A všechno za čím ses celej život honil ničim (ničim)