Vzdávám svůj dík (Still) (Olmerová Eva)

Smyl déšť už dávno pláč smyl a já vím teď zač vzdávám svůj dík Smyl tichá prokletí smyl a já vzápětí vzdávám svůj dík Nemohou být dva stejné deště jako nemohou být dva stejní lidé. Jeden přináší stěstí, druhý smutek, jeden přináší duhu, druhý zaplaví kraj. A někdy jako by nebe plakalo. Nade mnou, nad tebou, nad těmi, které znám, nad těmi, které neznám, ale spojuje nás jeden déšť. A svým steskem jako by nebe chtělo vykoupit můj. Tobě, můj posvátný dešti, tobě, má vyslyšená prosbo, já vzdávám svůj dík. Smyl déšť už dávno pláč smyl a já vím teď zač vzdávám svůj dík Smyl tichá prokletí smyl a já vzápětí vzdávám svůj dík