Pravdomluvné víno (Mládek Ivan)

Rec.: Dobrý večer, přejete si, prosím, aperitiv? - Děkujeme, nemáme žízeň. - Tento stůl je rezervován! (...) Ano, už běžím... Stůjte paní, sem s těma květinama, všechny slečně, co přicházívá sama, v koutě sedí a na rtech smutnou píseň má. Pane vrchní, lahvinku se sklenkama, vláhu duši, ať nezůstane planá, pijte, slečno, víno to přece pravdu zná. Já bych tak rád z čela smazal vrásku vám, hleďte, květy pro vás mám, klíčem štěstí ať jsou nám, dal bych sebe v sázku sám. Jen kdybych uměl proniknout vzpomínkama v srdci, které už jednou někdo zklamal, s láskou, slečno, se vždycky znovu začít dá. Rec.: Vaše přání, prosím? - Prosil kávu Vídeň, desert a dvojitý knedlík. - Ano, přinesu. - Děkuji. (...) - Pane vrchní, platím! - Ano, ano... Já bych tak rád z čela smazal vrásku vám, hleďte, květy pro vás mám, klíčem štěstí ať jsou nám, dal bych sebe v sázku sám. Jen kdybych uměl proniknout vzpomínkama v srdci, které už jednou někdo zklamal, s láskou, slečno, se vždycky znovu začít ... dá.