Naposledy vložené
Úniková místnost Vlaková loupež
Booking

Rezervujte si pobyt. Podpoříte zpěvník a sami dostanete $ 15.

Nejčastěji prohlížené
Opomíjené

Den smrti starý paní (Ryvola Wabi a Miki)

Končí den a já tu u silnice stojím takovej vobyčenej zimní den zvednout ruku už se na mou duši bojím nevím jestli tohle všechno není sen nemám ráda když mi někdo říká že je život tvrdej že je pes jenže dneska večer pozdě honím bycha žádnej chlap by moje slzy neunes Ruce bílý, ruce jako touha který musíš celý srdce dát ženský ruce to je cesta dlouhá ženský ruce neumějí lhát Bylo ráno takový to šedý vlání kdy se končí noc a není ještě den ženský ruce ty se k ránu neubrání a v mejch dlaních zbyla rosa lásky jen Těma rukama jsem setřela svý slzy z prstů mejch je slíbal muž co mě chce mít i když na vstávání bylo ještě brzy odešla jsem vedle z dlaní vodu pít Setřela jsem z vobličeje kapky chladný vedle dítě kamarádky tiše spí a já neměla jsem v ruce kytky žádný abych zakryla svý nohy ledový Zahřála jsem dechem dětskou ruku hebkou pak se ozval pád a někdo běžel ven já teď vím že lidi mají zemi lehkou když jim smrtí po ránu začíná den Dole pod schodama leží stará paní vopuštěná jako po noci zlej sen a já vod dítěte ještě teplou dlaní zatlačila v jejich očích novej den Seděla jsem potom u sklenice vína věděla jsem že jde život prostě dál že smutek se možná rychle zapomíná ale moje slzy nikdo neuhlídal Teď tu sama stojím u silnice bílý prohlížím si v dlaních divnej osud svůj za svým cílem jezděj vozy zimomřivý a já nevím kterej cíl bude ten můj Dívám se teď na svý ruce modrý zimou nevím která z nich je ta pravá a co dál Vím že jindy prožiju neděli jinou ale dnešní den mi za ty slzy stál