Festival písní v městě eN (Ryvola Wabi a Miki)

Jednou když jsem nešel do hospody tak jsem přišel domů střízlivej a ve schránce tam jak začínaj schody jsem našel dopis paušalovanej Přípravnej výbor vobyčejnejch písní nás oba s bráchou k vystoupení zval že prej na nás nebudou moc přísní jen když navštívíme festival Festival snů zlatejch sak ztracenejch dnů fousy a frak falešnejch nadějí a převleků a sprejů Festival přání nevyřčenejch studenejch lásek nenaplněnejch festival divnejch lidí co si chtějí hrát Tak sebrali jsme kytary a struny a jeli zpívat do městečka eN my doufali jsme že každej z nás umí rozdávat radost kolem lidem všem Když přišli jsme do koncertního sálu já s hrůzou jsem si všim že nemám frak a s očima jak díry v ementálu jsem pozoroval co se dělo pak Se zoufalstvím a se slzami v oku tam něžná dívka plakala svůj hit na křivce jejich nedospělích boků lze tušit jak v ní jejich cit je bit A vážní muži ušlechtilých duší jí přicházeli s kytkou blahopřát a člověk maně tragédii tuší za vším co se holce mohlo stát Do blýskavejch výšek lesklých plechů vpad náhle měkký sametový hlas a do plejády fantastických vzdechů ujišťoval všechny zas a zas že je naše země strašně krásná a on že se cejtí hrozně sám protože mu jeho hvězda jasná odešla a on teď neví kam Když naposledy zazněla kapela a uklonil se důležitý pán my s bráchou jsme si otřeli svý čela a do bufetu šli jsme na salám tam do rána pak zněly naše písně tak obyčejný jako život sám a žádnej z pinglů netvářil se přísně neboť jsme jim naplnili plán