Song o prchavosti voňavek (Ryvola Wabi a Miki)

Je těžké věřit hloubavosti vlaků když se řítí noční krajinou za sebou táhnout roj podzimních draků co v trávě vedle trati zahynou A u zpocených oken sedí muži které nikdo nikam nevyslal a jejichž oči nikdo neutuží i kdyby u nich celou cestu stál Je těžké věřit tomu že by muži za přivřenými víčky skryli žal když samota jim hladí drsnou kůži a pod ní tepe bolest dál a dál Jsou noci ve kterých se k vlakům chodí a déšť má blízko k slzám co já vím milenci jenom za ruce se vodí vlak zahouká a zbude prázdnej klín Je těžké věřit prchavosti vůní když vzpomínky ti voní den co den jen v prázdných rukách tvoje teplo trůní a jaro čeká marně na březen Jen vlaky jezdí prázdné kolem domů kde okna svítí nocí dokořán milenky lásku nemají dát komu je pozdě už na šepot kalných rán Je těžké věřit hloubavosti vlaků vlak jede dál a muž má v očích stín jen vítr zvedne roj podzimních draků zůstane jen chuť ranních kocovin Tak láska nikdy nezůstane sama a ženy mají ráno údy mdlé ach smutný únor marně volá panna je pozdě už na lásky zapadlé Je těžké věřit prchavosti vůní když vzpomínky ti voní den co den jen v prázdných rukách tvoje teplo trůní a jaro čeká marně na březen