Labutí křik (Žalman Pavel Lohonka)

G G7 1. Přišel podzim zas o něco dříve, C G a s ním vítr přines' labutě, Emi Hmi modrou řekou byla slyšet píseň, C G třepetání perutě. 2. Celý měsíc tak si spolu hrály, potom přišel ten osudný den, bylo slyšet divné pousmání rezavého nože jen. 3. Pak zmizela loďka v zátočině, na ní zvonil zabijácký smích, toho muže nikdo nedohoní, kroky v blátě smyje sníh. Emi Hmi C G R: Labuti, labuti, vrať se zpátky na svou řeku, labuti, C Hmi Emi stýská se mi po tvém křiku a mám na jazyku, C G s kým že tvoje láska odletí. 4. Tak tu leží a je celá bílá, ještě dýchá v teplé náruči, nebojí se, je jak nikdy tichá, nevolá a nekřičí. 5. Pláče nebe a na modré řece její láska plave opodál, a já nevím, zase jednou nevím, kam bych ty svý oči dal. R: