Třináct pravd (každá v šestnácti barvách) (Druhá tráva)

Brigádní prapory vlály v houštinách slov a ve chvílích ticha zněl z dáli kalašnikov. Bríza k nám do krytu hnala nasládlý pach a ty ses mi s úsměvem dala v rozvalinách. Jsme krásní a zvoní nám zbraně po celé Galileji, když Bůh je na naší straně, kdo je na její? Padnem, když nebude zbytí, za nový svět a sonorské slunce nám svítí na cestu vpřed. Po písni a dvou chvatných locích přichází on a za ním pak cváláme nocí na Torreon. Šli byste znovu v té chvíli, kdyby zas vstal, rozkázal: Sedlat, mí milí, táhneme dál? Včera jsem popíjel pivo a dumal o těch, kdo za svatou věc dali svůj život a životy všech. V té růžové operní smrti jsem poznal tu svou a ten prudký pocit mě drtil do kolenou. Pravda jsou města, když hoří říjnovým dnem, pravda je skořápka v moři s uragánem. Pravda je sekera v rámu v pařížské síni, pravda je pláč vlnolamů v Zátoce sviní...